Slunce venku probouzí přírodu, sněženka na zahradě shodila svůj poslední bílý list, pracujeme na sadě, já si odběhla na kojení a Dominiček mi usnul na klíně.
Určitě si nechává zdát krásné sny o mlíčku a o mamince. Jak jinak, když se tak krásně směje ze spaní. 🙂 A co já? Dívám se na tyhle krásné fotky. Jak je ten život nádherný, vidíte? A co vy? Jak to máte a prožíváte?
Užíváte si chvíle volna, protože Váš život se krom karantény zas tak moc nezměnil?
Nemoc je pro Vás v podstatě něco abstraktního a vzdáleného, protože nikdo z okolí to neřeší, peníze zatím máte (možná od zaměstnavatele, od státu, nebo prostě Vaše podnikání zatím funguje). Doma jste už všechno přebrali a jediné, co vás nebaví, je to omezení svobody a nošení roušek?
Nebo se Vám život otočil o 360 stupňů, protože Vaše podnikání nebo zaměstnání se ze dne na den zhroutilo. Jste sice doma, ale trápíte se obavami, co bude dál? Jak to všechno finančně zvládnete, kdy tohle skončí?
Nebo se k Vám stále vrací strach z “koronaviru” a o zdraví (i když možná takový ten zastrčený někde v šuplíku) a vy si vlastně nedokážete užívat život naplno. Máte v sobě otázku: “Co když? Co moji rodiče nebo prarodiče? Zvládnou to, když to přijde?”
Nebo musíte zvládat práci a do toho ještě učení a starání se o děti a večer padáte do postele únavou?
Nebo trávíte čas ve městě zavření mezi několika zdmi s celou svou rodinou a už Vám z toho jde hlava kolem?
Sedíte celé dny za šicím strojem a o rouškách se Vám už i zdá?
Těch variant je spousta a každý tím prochází přesně tak, jak potřebuje. A já cítím, že se to všechno bude ještě vyvíjet a každý jsme teď někde jinde.
A možná…
Až si uklidíme ve svém domě, ve své rodině, ve svých financích…
Až přijmeme roli učitelů svých dětí…
Až pochopíme význam zdraví, přírody i rodiny…
Až přijmeme smrt jako součást života…
Až se naučíme žít tady a teď…
Až se v našich srdcích zabydlí láska, radost, pokora a vděčnost…
… možná potom si uklidíme i sami v sobě a přijde v každém z nás ta chvíle “ticha”, kdy se zeptáme “PROČ”.
Proč tady jsem, co mohu udělat nejen sám pro sebe, ale i pro nás všechny. Něco, co mi zajistí hojnost i pocit naplnění a užitečnosti. Něco, pro co jsme se sem každý z nás narodil.
A já? Ano, prošla jsem si už mnoha těmito fázemi a mnohé mě ještě čekají.
A jsem sama sobě vděčná, že to dělám vědomě už řadu let. I za to, že jsem si dovolila navzdory názorům okolí přijmout a žít své poslání.
A o tom, jak se to vlastně stalo, že ta ustaraná holka z banky dnes ukazuje lidem naprosto unikátní podnikání a možnosti, jak podpořit správnou a fungující mikrovýživou a péčí o sebe nejen naše zdraví, ale i psychiku.
Protože víte, co se říká: ” Ve zdravém těle, zdravý duch”. A až teď chápu, proč je to dnes tak zapotřebí.
Kdo z nás totiž dokáže žít z “prány”? Kdo dokáže dát tělu všechny potřebné látky, když jsme si přírodu i způsob života a zpracování potravin tak zničili?
A co se týče podnikání? Jak dlouho si myslíte, že se nám podaří udržet si v životě jakékoli jistoty?
I já v těchto dnech hledám rovnováhu.
Ale cítím tak obrovský klid a chuť ŽÍT a TVOŘIT. A o tom, jak to bylo vlastně u nás, jak jsem k tomu došla…o tom zase příště. 🙂
A věřte, že ať už hledáte cokoli, ptáte se na cokoli…
… stejně to najdete jedině sami v sobě, až všechny hlasy okolo i uvnitř Vás utichnou. Myšlenky a cesty ostatních lidí nás mohou jen zmást a leckdy i zbrzdit.
Využijme tuto dobu tím nejlepším způsobem právě pro nás.
Zdeňka Brzáková
FOTO: Jan Brzák