Uplynuly přesně 4 roky a jájsem dnes zase jiná žena! Díky své úžasné práci a poslání jsem potkala mnoho lidí a situací a naučila se přijímat výzvy, dělat věci na maximum, skamarádila jsem se se svým stínem a pochopila jsem, co znamená mít se ráda. Důvěřuji sama sobě i všemu, co se děje, neřeším, co řeknou ostatní, znovuobjevuji v sobě tu veselou, hravou holku, ale zároveň i silnou odhodlanou ženu. A tahle žena v sobě našla touhu prožít úplně jiný porod a hlavně ho prožít, ne “přežít”. Ať už přinese, co přinese, protože tohle se nedá naplánovat a je to vždy cesta matky i dítěte.
I proto jsem dala svou plnou důvěru přítelkyni Hance Adamíkové, aby pro mě přichystala v kruhu dalších žen něco výjimečného, předporodní rituál. Víte, co to je? A zajímá Vás to?
Možná to někomu může znít malinko zvláštně, ale pro mě to znamenalo především obrovskou podporu blízkých žen, naladění a přípravu na okamžiky narození našeho miminka. Cítila jsem se jako královna, milovaná, opečovávaná, naplněná přáními, láskou a dary. A nekonečně vděčná, že to mohu spolu s Honzou a naším děťátkem prožívat. Mohla jsem v bezpečí kruhu žen vyslovit všechny své strachy a obavy, nechat je odplout a uvnitř sama sebe jsem pocítila jen obrovský klid a důvěru. Důvěru, že vše, co se děje, je naprosto v pořádku. A mnohé, do té doby zavřené dveře, se toho večera otevřely. Ale to už je zase jiný příběh, příběh našeho porodu.
A že byly překážky, ano byly. Přišla ke mně nemoc, Deniska ještě den před tím měla nejhorší výsev neštovic a neměli jsme ani hlídání. A myslíte, že byl zpočátku Honza nadšený z nějakého předporodního rituálu?:-) Ale moje nemoc jako zázrakem odešla, Denisce se udělalo mnohem lépe, poprvé přijel hlídat děda a co Honza? Komu by se nakonec nelíbilo ve společnosti tolika krásných žen:-)
Zrození nového života je zázrak a porod něco naprosto přirozeného. Proč získal přívlastek utrpení a bolesti a byl hromadně přesunut do nemocnic, do rukou doktorů, když většina žen by to zvládla sama, tak jako kdysi dávno?
Jsem vděčná, že dnešní ženy se začínají “probouzet” a vnímat tu neuvěřitelnou sílu a intenzitu zázraku zrození jako obrovského transformačního zážitku, jako něčeho magického a nádherného. A kdo jiný dokáže dát ženě před porodem lepší podporu, než další žena, nebo ženy. Jsem vděčná každé z nich, která mě přišla podpořit, i svému muži, že s námi mohl být. Cítila jsem, že tam patří a má své pevné místo. Že nás to sblíží a ještě více propojí ve vzájemné důvěře.
Jako by tímhle krásným večerem, který se konal přesně deset dní před porodem našeho miminka všechno pomaloučku polehoučku začalo. Jakoby tenká modrá bavlnka, kterou jsme se pomyslně propojili, byla připomínkou toho, že jsou všechny ženy stále se mnou, jako by jejich přání a energie zaplnily každé místo, kde jsem byla. Vím, že jednou přijde chvíle, kdy i já budu moci věnovat stejnou péči další ženě, protože tohle opravdu ze srdce přeji prožít každé.
Zdeňka Brzáková