Co mi přinesl pobyt ve tmě?

Z posledních chvil PŘED POBYTEM VE TMĚ…..Sedím na lesní lavici s vyrytým srdcem, svítí slunce, vítr mi jemně zvedá vlasy, cítím vůni borovic, u ruky tužku a papír, na klíně pastelky a čisté plátno. Před chvílí jsem si prohrábla vlasy a odletěl sršeň, ani jsem nevěděla, že tam je. A poprvé v životě jsem se nevyděsila, propojení s přírodou je tady mnohem větší, i moje důvěra.

Ostatně mí včerejší první návštěvníci mě o tom dokonale přesvědčili. Po příjezdu jsem se šla ještě nadýchat čerstvého vzduchu a uplést si veneček do vlasů v drobných kapkách deště a stovky maravenců si u mě mezitím udělali večerní párty:-) Ráno odešli a já věděla, že je to tak správně a ten téměř celý další den jsem ještě potřebovala prožít ve světle, spočinout a odpočinout.

Čekala jsem, až bude má chatička vyvětraná a obsypsná hřebíčkem mě přijmout do bezpečné tmy. Je to jiné, když víte, že můžete kdykoli zamknout, rozsvítit nebo odejít, že Vám někdo přinese jednou za den 6 krabiček s výborným jídlem a popovídá si s Vámi. Vyndala jsem peřiny, ať je provoní slunce a šla ještě na chvíli pod jabloně do síťovky koukat na stromy v letním větru a čerpat energii. Místní rozhlas mi k tomu vyhrával “biograf Lásky” od Hanky Zagorové, moje oči hltaly stromy nade mnou, co víc si přát:-)

Věděla jsem, proč do tmy jdu a jaká témata chci v životě pořešit, ale také jsem tušila a zůstala otevřená tomu, že přijdou i jiná nečekaná témata a já budu z těch úžasných chvil v síťovce čerpat pohodu. A mezi mateřídouškou a spadanými jablíčky vznikl i obrázek pro radost, který vyzdobil zavřené okno chatičky a moje ruce se ho ve tmě několikrát dotýkaly.

A teď tu sedím, je noc, vše se zdá být pořád tak blízko a vlastně nevím co a kolik toho napsat. Bylo to tolik silné, náročné i dlouhé, a zároveň tak reálné, přítomné a nádherné. Přála bych to prožít každému člověku, který se tam nejde jen tak bezcílně nudit. Můj seznam PROČ byl dlouhý, ale důležitost věcí se tak změnila! A když jsem se dnes dívala, dostala jsem odpovědi na všechny své otázky a něco mnohem důležitějšího navíc.

To, za co jsem nejvíc vděčná, že jsem vždycky od narození měla odvahu, ale právě různé strachy se dost často přihlásily o slovo. Proto jsem i do tmy šla s těmi největšími strašáky mého života a věřte, že jsem je tam i potkala. Ale naučila jsem se s nimi pracovat a přijmout je v podstatě hned od začátku, až mě samotnou překvapilo, že žádné vyhrocené a děsivé situace nepřišly, i když? Ale určitě veliký vliv na to má i skutečnost, že jsem se naučila své strachy pokořovat i v běžném životě každý den.

Vím, že už napořád zůstanu jiná a ta slova o lásce, míru, bohu a  vdečnosti pro mě dostala úplně jiný rozměr. Bude to znít možná i malinko zvláštně, ale pro mě se to stalo přirozené a úplně normální. Také vím, že mě čeká napsat “Deník ze tmy”. A to teprv bude asi spousta lidí jen koukat:-) Ale věřím, že i spousta lidí pochopí. A malá ochutnávka několika důležitých věcí, které JSEM SI ZE TMY ODNESLA.

NAŠLA JSEM VE TMĚ SVĚTLO a pochopila SMYSL ŽIVOTA i své POSLÁNÍ.

Uvědomila jsem si, jak je skutečně těžké, NEHODNOTIT, protože jsme na to zvyklí. Jak si utváříme dost často úplně NESMYSLNÉ DOMNĚNKY, používáme naše SLOVA lehkovážně a neuvědomujeme si jejich SÍLU.

Vždy jsem ráda naslouchala, ale teď jsem ještě více pochopila sílu NASLOUCHÁNÍ BEZ jakéhokoli HODNOCENÍ.

A s tím je spojená i naše PÝCHA a jak je mnohdy těžké ji rozeznat, a to i tu “duchovní”. Jak často je i potřeba pomáhat spojená s pýchou. Pozor, když k vám lidé vzhlíží, nebo vy vzhlížíte k někomu. Sama se to stále učím. Pokaždé, když má člověk pocit, že už něco umí, nebo zvládl a dosáhl oproti ostatním.