Na týden do tmy? Cože!? Malá zpověď a překvapení na začátku:-)

Proč zrovna já a proč zrovna do tmy? Když to před půl rokem doporučil kamarád Honzovi, řekla jsem: “Já nikdy”! 🙂 Možná se na to někdo můžete dívat podobně, jako jedna moje kamarádka, když mi napsala:”Takové krásné letní dny, pauzu pro sebe bych asi trávila jinak” a poslala mi odkaz na video, kde jeden nejmenovaný pán pod záminkou zájmu nehezky veřejně zostudil moc milou paní provozující léčebné pobyty ve slaměném domku.

Metod sebepoznání je dnes mnoho a fungují více či méně. O pobytu ve tmě, jako léčebné proceduře nejen naší psychiky, která se ve světě používá už tisíce let, natočila pořad třeba  i Česká televize (https://www.ceskatelevize.cz/porady/10805121298-gejzir/214562235000013/video/365975 ). Mnoho z nás si uvědomuje, jak ta dnešní hektická doba působí na naše životy i zdraví. Že jsme ve městech ztratili propojení s přírodou a mnohdy se stále někam honíme a nemáme čas se zastavit a každý den aspoň chvilku prostě jen být. Nebudu Vám nic namlouvat, i mě se to občas stane, a to se opravdu snažím. Ale znáte to děti, práce, domácnost, zábava, atd.

I proto mi dává moje práce obrovský smysl a jsem ráda, že právě se zdravím celého těla a výjimečnou příležitostí změnit si život můžeme pomáhat a ukazovat směr ostatním.

I když v té záplavě všech možných směrů i firem dnes není jednoduché se orientovat a ano, spousta z nich to dělá hlavně a v první řadě pro peníze a takový ten nablýskaný úspěch. To se pak nedivím, že lidé zanevřou a hodí raději vše do jednoho pytle.

Někdy mi je líto, když vidím i blízké lidi, jak neustále kombinují a zkouší, u ničeho dlouho nevydrží a výsledky chtějí zaručeně a hned. Nebo více meditují, místo aby žili, potkávali se s lidmi, mluvili s nimi, překonáváli sami sebe, vyhledávali ty každodenní drobné situace, kdy se mohou zachovat jinak, než obvykle, a měli oči i srdce otevřené.

Pravda mě to trvalo víc jak 20 let, kdy jsem okolo 15 roku jako teenager řešila akné a jizvu na duši, když mi jeden hoch řekl:”Zdeno, ty jsi tak hnusná”. Od té doby jsem nevyšla bez makeupu. Nastartovala se moje cesta za zdravím a sebehodnotou, která byla leckdy hodně trnitá, hlavně v době dokazování sama sobě, že se chlapům líbím.

Ale veděla jsem, co je špatně a snažila se ze všech sil. Načetla jsem knihy o výživě a začala u kartářek, zeleného ječmene, čistě přírodní kosmetiky, olejů a dle vzoru jednoho německého autora si sama naordinovala “RAW” stravu zhruba v roce 97, tehdy to tenhle název ještě ani nemělo a nikdo neznal. Od té doby jsem vyzkoušela opravdu mnoho směrů (vždy v řádu let) nejen ve výživě, ale i těch “duchovních “.

Ne, že by to všechno, co jsem výše vyjmenovala, bylo špatně. To určitě NE! A lidem to vždy v nějaké míře pomáhá a dává smysl. Každý je navíc v jiné fázi a něco jiného zrovna potřebuje. I kdyby ho třeba potkalo to nejlepší v životě, nemusí být ba to připraven. Ale dnes je vše rychlejší a naštěstí nemusí lidé čekat těch 20 let, jako já.

Já jsem pak hledat přestala, začala žít i jíst v rámci nějakého zdravého rámce “normálně”. Smířila se v té době se svou velikostí 46, to jsem ještě netušila, že mám nemocnou štítnou žlázu. A ONO SI MĚ TO NAŠLO SAMO. Poznala jsem Lucii a Pavla Svobodovi a postupně se můj život otočil o 180 stupňů. Na jejich kurzech, můžeme tomu říkat “osobního růstu” jsem konečně přestala dělat všechny ty hlouposti v životě a postupně se ze mě stala mým vlastním přičiněním SEBE-VĚDOMÁ a ZDRAVÁ ŽENA a tu cestu ukazuji ostatním.

BYLINKY A PŘÍRODU STÁLE MILUJI! Ráda je používám a úplně chápu dnešní trend, kdy se lidé obrací zpátky k přírodě. Jen z mého pohledu už je jiná doba a i přírodu jsme si dost znečistili. Proto jsem ráda, že jsem teď našla pro mě ideální řešení a malinko kompromis co se výživy i kosmetiky týče. Ale ten trend je moc a moc důležitý, aby se naše celá planeta Země začala zase čistit a věřím, že jednoho dne budou mít lidé zase i doma na zahrádce zdravé rajče, na lípě utrhnou úplně zdravý květ, z moře vyloví zdravou netoxickou plasty nezanešenou rybu.

Stále více a více lidí mě i Honzu podporuje, pochopili (i když ne třeba hned) a jsem za to vděčná. Ale je mi jasné, že je dost i těch, kteří si ťukají na čelo, když sledují moje příspěvky. Někteří možná jen nechápou, mají málo informací, protože ty jejich hlava potřebuje, žijí v zajetí moderní doby i způsobu života, mají jiné postoje a hodnoty, nebo prostě jen sami nejsou šťastní a píchá je osten závisti. A to je všechno vývoj a je to v pořádku, kdykoli se to může změnit.

Vidíte to, kam mě můj dosavadní pobyt zatím ve světle v mých myšlenkách a psaní dovedl:-) A teď to, co vás určitě zajímá úplně nejvíc! Protože mnozí z Vás si nejspíš přečetli jen to zvýrazněné (nebojte, někdy to také dělám, ale někdy ne). Schválně dejte mi vědět, kdo četl celé:-) CO SE MI TADY VLASTNĚ STALO???

Pan domácí mi vše ukázal, vysvětlil a já si šla po dlouhé cestě autem ještě trochu urovnat myšlenky do lesa, nasbírat bylinky a uplést věnec. A mojí chatičku mezitím zaplavila doslova invaze mravenců 🙂 Domácí zrovna jako na potvoru odjeli. Lezli všude, i v posteli a vypadalo to, že mě čeká pro mě mnohem větší bojovka, a to jít potmě sama lesem do nedaleké chatičky, kde jsem mohla přespat. Když jsem překročila mravenčí dálnici a šla si čistit zuby, co myslíte? Jak jsem se snažila očistit toaletní papír od mravenců, spadl mi kartáček přímo do záchoda:-) Tak jsem se tu od plic poprvé krásně zasmála:-) To nevymyslíš!

Přespala jsem nakonec v teple uprostřed místnosti, kde jich bylo nejméně a do rána téměř všichni odešli. Aby ne, taky jsem je varovala:-) No uvidíme, jestli jako bonus pobytu ve tmě bude i masáž a lechtání mravenčími nožkami:-)

Krásné dny

Zdeňka Brzáková