To jsem tak jednou dopoledne s holčičkama a jejich neustálým hašteřením za zády seděla v kuchyni a posílala holkám info ohledně nedělního workshopu. Občas mi něco přistálo na zádech, lezly mi snad všude. A když jsem to konečně měla, vzpomněla jsem si, že jsem chtěla podpořit kamarádku Petru v jedné soutěži a dát příspěvek. No čas a podmínky byly naprosto proti, ale ta myšlenka přišla tak intuitivně, že jsem to prostě udělala. Naprosto nezištně a jen proto, že ji mám ráda a líbí se mi, co dělá.
Už jsem si zvykla, že občas lidé couvnou a vypadá to, jako bych energii vynakládala úplně zbytečně. Ale zároveň vím, že pokud dělám věci čistě a s dobrým úmyslem, vždy se vrátí v dobrém zpátky. Kamarádka, se kterou jsme byly domluvené, se nakonec neozvala, jako by se zem po ní slehla, ale neměla jsem čas na přemýšlení proč a co:-)
Rychlost, s jakou se mi vrátila moje nezištná podpora dalšího člověka, mě totiž naprosto dostala! Během chvilky mi přišla zpráva od jiné kamarádky, že jí příběh Petry nesmírně oslovil a ráda by se s ní poznala, protože řeší zrovna v životě změnu. Nebudu psát přesně co, ale slovo dalo slovo, na workshop jela s námi a já byla vděčná za nás obě, i že mi Ráďa dala svou důvěru.
Život mi to vrátil a užili jsme si parádní den se skvělými lidmi, plný informací, pracovní insprace a zábavy a já s Honzou zase i malinko toho prednášení❤
Zdeňka Brzáková
