Co jsme objevili při stanování:-)

Mluvím po telefonu s mou mamkou a ona se ptá: “Tak kam jste nakonec jeli”. Jojo, v podstatě poprvé jsme se rozhodli s holčičkama kempovat. A její odpověď mě utvrdila v mých pocitech. “Jééé, já jsem jako dítě vždycky snila o stanování.” A já si uvědomila, že i naše holčičky milují z Prasátka Pepiny epizodu “Stanování”.

Bydlet pod stanem je totiž pro malé děti jedno veliké DOBRODRUŽSTVÍ a já si naplno užila ten nádherný čas objevování s nimi. Miluju cestování, létání, cizí země, hotely i moře, ale tahle česká Šumavská pohoda stála za to!

Ještě snad nikdy jsem za jediný týden nesnědla tolik rohlíků ke snídani,ale když si je člověk jde ráno procházkou sám koupit a pak snídá třeba přímo před sámoškou:-) Došlo mi, jak tohle bývalo dřív jiné, vzpomínky na šťastné dětství, kdy nic nebylo zadarmo.

Jako by se na těch pár dní čas zastavil a my si mohli naplno užívat všedních i nevšedních zážitků. Třeba jako jízdu převozem přes Lipno společně s “hovnocucem”, pohádkové čtení u stylového kiosku a sangrii a relax na pláži.

Největsí radost, pištění a jásání na fontáně ve tvaru žáby hlavně,když pocákala voda všechny okolo:-)

Liduprázdná pláž, leháro, písek, kačenky a taky pohřbívání mrtvé rybky a něco tak slizkého,že si na to opravdu stoupnout nepřejete:-)

Když mi Lilianka na bobu začala křičet do ucha,naivně jsem myslela, že strachem, ale zlobila se, že jedu pomalu:-) O Denisce ani nemluvě, to nás čekají ještě věci.

A co dešťivý den? Jedna velká zábava. Vaření ve stanu a pak pláštěnková výprava na Rožmberk, mávání vodákům (nejvíc holky bavili chlapi nahoře bez:-) a taťka se nakonec proměnil v pohádkového létajícího ševce.

A aby si i mamka přišla na své, všichni po dlouhém brblání nakonec svolili a na tu Mordravu přes celou Šumavu se mnou vyrazili. A že to byla kouzelná trasa lesem v mechu a kapradí, kolem divokého potoka, s borůvkovou rtěnkou, houpačkou z klády, objevováním skřítčích domečků a cestou přes nádherné rozkvetlé louky, kdy jsem si u jedné chaty i košíček bylinkami naplnila.

 

A když k tomu všemu máte i nejedny skvělé sousedy, děti prožívají první přátelství a třeba i večerní jízdu na prkně,kdy ani zima a vítr neodradí…prostě paráda!

A večer už  jen tak ležet v síťovce, koukat na vodu, dávno zvyklá na to, že holky vreští a přetahují se o odpadkový koš … a když usnou, koukat na hvězdy nad hlavou, poslouchat zvuky kempu a praskajícího ohýnku se svým mužem zabaleni do spacáku a “dolce far niente” sladké nicnedělání.

A tak jsme se měli, že jsme se měli a MY SE MĚLI BÁJEČNĚ! A že je to všechno jen o přístupu mi došlo, když soused odvedle říká do telefonu:”Ále, co ti budu povídat, prší,  fouká,  je zima a asi pojedeme dřív domů, je to “naprd”:-) KAŽDÝ DEN PŘINÁŠÍ RŮZNÉ SITUACE A JEN NA NÁS, JAK K NIM PŘISTOUPÍME. Krásnou dovolenou!

Zdeňka Brzáková