Týden SAMA DOMA, co nás potkalo?

V neděli na den otců a zároveň v den 5tých narozenin naší první dcery Denisky jsem odvezla svého muže Honzu na týdenní pobyt terapií tmou kamsi daleko do moravských luhů a hájů. Sedím tu za zvuků romantického piana, s puntíkovaným hrnkem plným meduňkovo-lipového čaje a píšu to, co jsem chtěla už v neděli, ale tolik se toho děje.

Dnes je SLUNOVRAT a já prožívám asi nejzvláštnější dny mého života. I když jsme už několik dnů bez jediného kontaktu s mým mužem, prožíváme to intenzivně s ním. Věříte, že je to možné? A jak se to u nás projevilo? 

První dva dny nám bylo dobře, sice jsme poprvé slavili narozeniny Denisky bez taťky a bez nádherného velkého dortu, protože místo jeho pečení nebo vyzvednutí, jsem se pekla na D1, abych z Moravy dorazila tak akorát na zahradní oslavu u babičky. Trošku jsem se styděla, když jsem viděla, jaké krásné dorty mají sestřenky. Ale vnímám, že mnohem větším dárkem pro Denisku bude zase o kousek lepší tatínek a stejně jí vždy nejvíc oslní sýrové tyčinky od babičky.

V den Denisky narozenin mám vždycky silné pocity. Pojem ŽENA pro mě dostal ještě další nový rozměr a den, nebo spíš dva dny porodu, byly ty nejtěžší, zároveň nejdůležitější a nakonec nejkrásnější v mém životě. Malovala jsem si to růžovými barvami a těšila se na nádherný zážitek, ale nebyla jsem ještě dostatečně vnitřně silná, neuměla jsem se za sebe naplno postavit a i když to jsem vše nakonec zvládla naprosto přirozeně, to utrpení jsem vůbec nemusela zažívat. Podruhé už jsem “laskavá” doporučení a všemožné monitorování v porodnici s díky odmítala a věnovala se jen sobě a naprostému uvolnění.

Další den jsme pojaly jako ryze holčičí a společně s babičkou vyrazily na “Veselý kopec”. Tenhle skanzen i všechny ty roubené chaloupky jsou mému srdci tak blízké. Dýchá tam na mě atmosféra dávných časů, které byly krásné, ale i těžké. Vždy si říkám, jak málo lidem stačilo tehdy k životu. Že děti měly třeba jen 1-2 hračky. Pro zábavu stačila i prostá studánka, klacek, kamínky, písničky, běhání a tancování,  nebo houpačka z klády dřeva. 

A ta bylinková zahrádka! Název jedné bylinky mě upoutal mezi všemy, DOBROMYSL! Dobrá mysl, je totiž základ! A hned večer jsem si na něj vzpomněla, když si mi sousedka na zahradě půl hodiny jen stěžovala na všechny a všechno s obrovským údivem: “No představte si to, tomu byste nevěřila, že se to stalo zase mě…” I věřila:-)

A v úterý to začalo. Najednou ráno obrovská deprese a pocit, že bych nejradši zalezla do kouta a jen brečela. Cítila jsem, že Honza prožívá těžké chvíle a my s ním. Přesto nám den s milými lidmi pomohl, a když jsme večer s klientkou kamarádkou lezly po lípě a trhaly ty něžné kvítky a povídaly, mezitím, co jim naše holčičky ozobávaly borůvky, bylo dobře na světě.

Na další dny jsme měly v plánu spoustu výletů a setkání, ale Lilianka začala najednou všude hledat tatínka a poprvé v životě dostala ve 2,5 letech horečku. A hned pěkně 40. Ona je tak citlivá a propojená s tatínkem. A jak včera krásně napsala moje kamarádka Lucie Mucalová, s horečkou se vždy něco starého spálí a odejde. Těším se, až se k nám zase vrátí a vše nám bude vyprávět.

Ale zatím horečka ustupuje pomalu, Lilianka hodně pláče, a tak se mi splnilo jedno přání. Trávit s holčičkama víc času hraním a mít společný čas pro sebe. Budu to přání zřejmě muset malinko poupravit, ještě by bylo fajn, být přitom zdravé:-) Ale prožít po dlouhé době zase jeden takový normální válecí den s tunou přečtených knížek, vypitého čaje, spaním s holkama po obědě a vyjet maximálně na nákup, to bylo moooc příjemné. 

Krásný pohodový den

Zdeňka Brzáková