Nebudu psát konkrétně, co se mi přihodilo, ale ZNÁTE TO? ZA CELÝ DEN SE VÁM PŘIHODÍ DESET KRÁSNÝCH VĚCÍ A Z NIČEHO NIC DOSTANETE POMYSLNOU RÁNU, nechápete, nerozumíte … A VY NA TU JEDNU JEDINOU NEPŘÍJEMNOU VĚC NEUMÍTE PŘESTAT MYSLET:-)
Čtete si tu zprávu pořád do kolečka a ptáte se PROČ? Včera se mi to stalo. V té nekrásnější chvíli po konferenci, kdy jsme s Honzou, Míšou, Máriou a Nelinkou seděli na kafíčku. Ještě, že mám svého muže, který mě asi 3x vrátil myšlenkami zpátky (no musel skoro zakřičet:-) a nenechal upadnout do smutku a přemýšlení. V duchu jsem se zeptala, co mám dělat, a když jsme se pak ruku v ruce procházeli kolem Vltavy, pohladil mě po tváři poslední paprsek zapadajícího slunce a rozesmáté setkání a příběh dvou manželů, kteří si vyrazili odpočinout do Prahy od svých 5 dětí, samých kluků, a udělali nám krásnou fotečku, než nastoupili na plavbu lodí.
A na nádraží nás čekalo další milé překvapení, když před tabulí s odjezdy se najednou objevil Honzův kamarád, který se právě vracel z Jamajky:-D Ještě dlouho mi vydržel úsměv na tváři z jeho příhod a přístupu k životu. Nic není náhoda a všechny tyhle milé situace mi pomohly zůstat v radosti.
Když jsem pak večer ležela v posteli, zase se přitoulala myšlenka na toho človíčka a hned mě napadlo “kniha SÁRA”. Přečetla jsem už několik dílů a znovu si uvědomila, že prožívat smutek mi nepomůže, naopak. A že když přeladím své myšlenky a začnu dělat něco, co mi přináší radost a baví mě, možná se to vyřeší samo, nebo mě něco napadne.
Začala jsem na celé situaci hledat to dobré a uvědomila si, že díky tomuhle človíčku jsem vlastně já dostala příležitost promluvit a sdílet svůj příběh s ostatními na konferenci. Když mi pak několik lidí poděkovalo a Míša mi se slzičkou dojetí tiskla ruku, věděla jsem, že to “vesmír” prostě zařídil.
Víte, jak totiž člověk nelépe pozná, že jde tím správným směrem a dělá věci čistě a s láskou? Na tom, co se mu vrací do života. Jaké prožitky ho potkávají, že je šťastný a přicházejí nečekané dárky. Jen se umět třeba i v té bolavé chvíli rozhlédnout z trochu větší výšky a možná uvidíte to, co byste jinak přehlédli. A mě těch dárečků přišlo včera hned několik a jsem za ně ze srdíčka vděčná. Možnost promluvit, prohloubení vztahu s Honzou, když mi byl oporou, radost ze setkání se sestrou kamarádky, dvě krásná nečekaná setkání s milými lidmi a veliké otevření očí. Měl by člověk opustit něco, co už nefunguje?
Hned ráno mi to krásně ukázala kamarádka, která přišla o práci, a vzala to jako veliký dar. Jsem ráda, že mám takové lidi kolem sebe.
Zdeňka Brzáková
