To jsem ale ještě netušila, co přijde o pár hodin později. A jaký vliv to na mě bude mít.
V posledních dnech několika mým přátelům zemřel někdo blízký a víte, co bylo zvláštní? Byli to mladí lidé. A ten sobotní večer na mě padla neskutečná únava, jenže ještě kus cesty z Prahy. Zastavila jsem u “Mekáče” hned za Prahou a “náhodně” potkala kamarádky, které se vracely z kina:-)
Ale co mě totálně probralo, byl příspěvek jedné neznámé ženy na fb, které zemřela kamarádka. Otevřela jsem ho vlastně omylem. Dívala jsem se na fotku ženy,která tu ještě mohla být. A viděla jsem nádhernou silnou ženu,maminku malého klučíka a začala jsem plakat. Pro toho klučíka i pro to, čím ještě mohla tenhle svět obohatit. Vzpomněla jsem si na další kamarádku, která byla smutná, protože jí ve školce umřela maminka jedné holčičky na rakovinu. Byla to bojovnice, chtěla žít a už tady také není.
A já najednou pocítila poprvé v životě přítomnost smrti vedle sebe, strach, a zároveň obrovskou sílu svého poslání. Jako by ta žena stála vedle mě. Potichu jsem si opakovala: “Já chci ještě ŽÍT a dojet šťastně domů!” Protože … mám v rukách zázrak, který může rozhodnutým pomoci na cestě k uzdravení a zdravým tomuhle předcházet.
Život je tak obrovský DAR! A já vím, že jsem zodpovědná za to, čím přispěji a čím obohatím své okolí a lidi kolem sebe.
Zdeňka Brzáková
